Obávám se, že to nepomůže. My, co si tu dobu pamatujeme, si přece jenom vzpomínáme na potupné fronty na toaleťák a vložky. Na to, jak bylo těžké sehnat obyčejné bavlněné tričko s obrázkem, bavlněné spodní prádlo. Jak jsme museli ve škole držet hubu a krok. Kolika našim prarodičům sebrali pole atd. A tohle bychom měli dětem vyprávět. Každé Vánoce by měli slyšet, jak pro nás byl pomeranč vzácností a čerstvý ananas jsme znali jen z obrázků v Robinsonovi.

Bohužel další generace slyší pohádku o tom, jak všichni žili šťastně až do smrti. Práce bylo dost, podnikové byty byly, voda stála pár korun, nájemné bylo malé, i za malý plat se dalo slušně žít...

Je dobře, že ještě žije zbytek lidí, co řeknou jak to bylo doopravdy.